Letní závodění

Je tu podzim a s ním čas na zamyšlení a bilancování. Letos jsem celé jaro podřídil jedinému cíli - ME v terénním triatlonu. To se uskutečnilo v rumunském Targu Mures hned na začátku prázdnin. Vysvědčení za mne rozdala kolegyně, a tak jsem mohl včas vyrazit do Rumunska. Akcička to byla pěkná, neboť jsme si s Petrem Velíškem (repre do 23 let) dobře rozuměli. Dále naši výpravu doplnila Pavlína Vargová a Jarda Balatka. Kromě terénního triatlonu nás čekal také o pár dní později duatlon, na který jsme se museli přesunout více do nitra Karpat. Na triatlon se k nám přidal také náš dlouhodobě nejlepší teréňák - Honza Kubíček. Po příjezdu a prvním okouknutí trati kola mi naskočilo pár vrásek. Čekal jsem něco jednoduššího. Po dvou trénincích a pár fíglech, které mi Petr poradil, jsem se na závod již těšil v nejlepší letošní formě. Po plavání jsme do dlouhého kopce vyjeli ve čtyřech. Nikomu se moc nechtělo dopředu, tak jsem za to vzal. V technických pasážích se ukázal lepší Španěl, který se mi v polovině kola dokonce vzdálil. Před přezouváním na běh jsem ho však dojel a v poslední disciplíně jsem mu výrazně utekl. Samozřejmě, že jsem měl velikou radost. Ale když je člověk dobře připraven a všechno klape tak, jak má, nakonec vám to připadá snadné.
Zbytek sezony za moc nestál. Potýkal jsem se s lehkou ztrátou motivace a zraněnými lýtky. Ani jsem neobjel dostatečné množství závodů v Jihočeském poháru, takže jsem neobhájil stříbrnou pozici z loňského roku. Těším se na běžky.

Jaká byla letos zima?

Kdybychom se zeptali deseti lidí, tak bychom dostali deset různých odpovědí. Pro někoho je sníh pouze na obtíž, pro jiného darem, na který se těší celý podzim. Ani já jsem nemohl to těšení vydržet, a tak jsem zahájil přípravu již první listopadový víkend na našem nejbližším ledovci, na Dachsteinu. Je to hlavně o morálce, když máte prvních sto kilometrů najezdit v nadmořské výšce přes 2.600m na pětikilometrové klikatici.
Znovu jsem se na běžky dostal až začátkem prosince. Vše vypadalo velmi dobře až do chvíle, kdy jsem v tělocvičně při blbnutí s míčem uslyšel divné lupnutí v lýtku. O natržený sval jsem ukázkově pečoval a hojil až do Vánoc, kdy se ukázalo, že to na běžkách docela jde. A tak se stalo, že jsem stihl i první závod největšího českého seriálu v běhu na lyžích Stopa pro život.
V Novém Městě na Moravě se po několika letech běželo díky dostatečné sněhové nadílce i mimo biatlonové závodní tratě. Počasí bylo naprosto vynikající, a tak bylo postupem závodu čím dál těžší upřednostňovat soustředění se na techniku běhu před kocháním se krajinou. I přesto, že v přípravě i závodech preferuji bruslení před klasickou technikou běhu, v Novém Městě se mi na klasických 24km podařilo uloupit v mé kategorii stříbrnou medaili. Připomínám, že jsem v kategorii nad 40 let nováčkem.
O čtrnáct dní později nás čekala Jilemnická padesátka. Krakonoš nám ukázal svou drsnější tvář, a tak jsme se potýkali se spoustou čerstvého sněhu a větrem. Opět skvěle připravené lyže Rossignol servisem mě tentokráte dovezli pro bronz.
Kromě menších závodů na Vysočině v obcích Nový Hojkov a Vysoká jsem si koncem února užil můj nejoblíbenější Šumavský maraton. I letos jsem vyladil formu nejlépe, jak jsem mohl a asi třetinu závodu jsem držel tempo mladých reprezentantů. Díky tomuto rychlému úvodu jsem si potom dojel osamocen pro vítězství v kategorii a celkové 7. místo. Zkompletoval jsem tak sbírku cenných kovů a doufám, že i příští rok budu na takové úrovni, abych mohl závodit v barvách Rossignol Racing Teamu, jemuž vděčím za skvělý servis.
A co léto? Jak se na podzim těším na běžky, tak se na jaře těším na vyjížďky na kole, běhání a později plavání v rybnících. Doufám, že se mi podaří dobře se připravit a úspěšně reprezentovat koncem června na Mistrovství Evropy v terénním triatlonu v Rumunsku.

Letos to bude stříbrné

V odkazu níže se můžete podívat, jak to vypadalo dva závody před koncem Jihočeského poháru v triatlonu. Na předposledním pohárovém závodě ve Zlivi zvítězil s přehledem Honza Hron a dostane se tak na první místo. Loňský ročník, kdy se o celkovém vítězi rozhodlo mezi námi dvěma až na posledním duatlonu v Budičovicích, se určitě opakovat nebude. Upřednostnil jsem totiž místní triatlon na mé oblíbené Zvůli, kde budeme trávit pěknou sobotu s rodinou. Nezbývá tedy než Honzovi pogratulovat a začít přemýšlet o kvalitní máze na zimní skotačení. Tuto zimu bych kromě tradičních běhů jako je Krkonošská 70ka či Šumavský maraton absolvoval i několik závodů rakouského poháru - Bad Mitterndorf, Ramsau a možná i Koasalauf.
Prozatimní tabulka poháru je zde.
Závody Austrialoppet hier.

Asi už to nechám dětem

Ohlédnutí za zimou

Myslím, že kdo má rád v zimě sníh, tak si letos přišel na své hlavně ke konci sezony. A to se konají také mé nejoblíbenější závody. Tím prvním je Šumavský skimaraton, který je součástí seriálu Euroloppet a Stopa pro život. Již druhou sezonu mohu podávat kvalitní výkony díky materiálu a servisu Rossignol racing team a nejinak tomu bylo i na Šumavě. Tentokráte jsem se rozhodl pro kratší 23km trať volnou technikou. Cítil jsem se velmi dobře, a tak jsem se brzy po startu usadil na čele vedoucí desetičlenné skupiny a diktoval tempo. To se již před polovinou trati ukázalo jako chyba, protože jsem neměl dostatek rychlosti na zachycení nástupů zejména německých závodníků. Nakonec jsem dojel na druhém místě v kategorii a celkově šestý se ztrátou dvě minuty na vítěze.

Na Šumavě jsme se jako team definitivně domluvili na sestavě pro další víkend, kdy se konala tradiční poslední lyžovačka ve Špindlerové Mlýně - Krkonošská 70. 

Stříbrný Rossignol team. Zleva Jakub Sikora, Pavel Janeček, Václav Zajíc, David Šrůtek a Václav Hornych.

Tento závod byl pro mě vždy velmi magický. Už když jsem ho jel poprvé, bezmála před dvaceti lety, snil jsem o tom, že tuto trať s převýšením více než 1600m zvládnu bez větší krize s kvalitním výsledkem. Před šesti lety jsem si tu v prudkém sjezdu poranil kolenní vazy a podstoupil operaci. Uspět se mi podařilo až letos. Hlavním důvodem byl skvělý Rossignol racing team. Krkonošská se totiž běhá v pětičlenných družstvech, kdy celé družstvo musí absolvovat celou trať pohromadě a počítá se čas posledního. Start v 8:00, teplota -17. Po vyjetí prvního kopce (cca 10km) už nikomu zima není. Na tvrdém přemrzlém sněhu to moc rychle nejede, ale celý den nás provází krásné slunečné počasí. Asi v polovině trasy je ještě jeden "kopeček" v podobě Černé hory (5km), kde ušetřím trochu sil, když se nechám "zapřáhnout" za Kubu Sikoru. V tomto je tento závod také specifický. "Řetěz je tak silný jako jeho nejslabší článek" tady platí do puntíku. Po čtyřech hodinách ještě sjet sjezdovku bez pádu a přitom rychle a je tu cíl. Vítězný Kasper Swix team už na nás pět minut čeká. Třetí za námi přijedou až za čtvrt hodiny. Díky kluci. Těším se zase za rok.

Výsledky jednotlivých závodů Stopy pro život a další info je zde.

Tak se to zas povedlo

Jihočeský pohár v triatlonu má za sebou všech dvanáct závodů, ze kterých se počítá do celkového pořadí polovina. V tabulce v odkaze je to černé na bílém. Ve Zlivi mi to v tom horku a po dovolené moc nesedlo, a tak jsem byl rád za třetí místo v kategorii. O týden později na mistrovství kraje v duatlonu jsem si v Budičovicích doběhl pro titul, čímž jsem ztvrdil letošní celkový triumf. Děkuji za podporu.
Kompletní tabulka letošního poháru je zde.

Můj oblíbený komentátor Míra Lorenc.

Obhajoba celkového vítězství v Jihočeském poháru již čtyři závody před koncem seriálu?

     Na začátku prázdnin se tradičně schází triatlonisté v Tálíně. I tentokrát se nás sešlo na startu téměř osmdesát a nebyli to pouze Jihočeši. Po skvělém plavání i cyklistice na uzavřené silnici se na čele usadila dvojice Hradecký a Sommer. S mladíky z jindřichohradeckého TCV - Střihavkou a Fenclem jsme se snažili dvojici dojet, ale marně. Díky rychlému běhu jsme se se Sřihavkou nakonec posunuli před unaveného Sommera na druhé a třetí místo. Na Jana Hradeckého jsme nestačili, i přesto, že měl o týden dříve v nohách dlouhý triatlon.

     V polovině července pokračoval Jihočeský pohár dalším závodem na rybníce Mrhal v Jivně u Českých Budějovic. Tentokráte nám počasí tolik nepřálo, a tak byl k vidění typický obrázek z terénních triatlonů, kdy do cíle dobíhají zablácení závodníci. Po plavání na druhém místě jsem na nic nečekal a odjel, abych si po 18km vytvořil téměř půlminutový náskok na Jana Hrona. Bohužel hned na prvním kilometru běhu se ozvalo natažené stehno a nemohl jsem běžet naplno. Honza měl také svalové problémy, a tak jsem nakonec obhájil vítězství z loňska s velkým náskokem více než dvou minut. Do konce Jihočeského poháru zbývají ještě čtyři závody, přesto by mě o vítězství již neměl nikdo připravit.

S Honzou Hronem a týmovým kolegou Davidem Korandou

Napsali v MF Dnes

Článek o úvodu letošní sezony z MF Dnes je k přečtení zde.